Běžné dny kontaktních pracovníků péče o válečné veterány MO - tentokrát s prap. Michalem Novotným

🟣 Pojďte se s námi opět podívat, jak vypadají takové běžné dny našich kontaktních pracovníků péče o válečné veterány MO. Na jeden svůj pracovní den nás tentokrát vzal prap. Michal Novotný z 1. pracovní skupiny - Praha a Středočeský kraj. 💪🤩

Ahoj, zdravím Vás

jsem prap. Michal Novotný, sloužil jsem 12 let u chrudimských výsadkářů a současnou funkci kontaktního pracovníka Agentury pro podporu válečných veteránů MO vykonávám již druhým rokem. 

Svůj běžný pracovní den začínám zpravidla plný motivace na komunitním centru pro válečné veterány v Praze s ranním šálkem lahodné, čerstvě namleté kávy. Kancelář sdílím se svým služebně starším kolegou a také náčelníkem naší pražské skupiny. V této sestavě si obvykle sladíme kalendář, dopřesníme úkoly a dopiji svou ranní kávu, kterou mám tak rád.

Jelikož i kontaktní pracovníci musí plnit výroční přezkoušení z tělocviku a jeho termín se rychle blíží, využil jsem povzbuzujícího efektu kofeinu a vyrazil na nedaleký běžecký stadion Ruzyně. Tělesnou beru vážně, protože si myslím, že každý voják v uniformě by měl být v dobré fyzické kondici, nás kontakťáky nevyjímaje. Nutno také dodat, že při sportu si perfektně srovnám myšlenky a vyčistím hlavu, což je v této pomáhající profesi velice důležité, protože jako kontaktní pracovníci de facto na denní bázi přicházíme do styku s těžkými životními situacemi klientů, kterým chceme pomoci. A abychom mohli efektivně pomáhat, musíme i my být v pohodě.

Významnou část dne trávím jako kontaktní pracovník v terénu, a to znamená jediné – čas za volantem, a to v mém případě v pražském provozu, který je dost často o nervy.

A tak poté, co jsem si skvěle zaběhal a zacvičil, vyrážím po domluvě s vrchním praporčíkem 13. dělostřeleckého pluku směr Jince, abych tam s kolegou seznámil vojáky s činností naší agentury a zejména pak s Vojenským fondem solidarity, který je tím hlavním nástrojem finanční pomoci nejen válečným veteránům. Šířit povědomí o Agentuře pro podporu válečných veteránů a Vojenském fondu solidarity napříč vojenskými útvary je pro nás velice důležité. Jedná se totiž o důležitý způsob, jak dostat naši pomoc k těm, kteří by ji mohli potřebovat. V rámci prezentace jsem vojákům nezapomněl ještě jednou poděkovat za významnou pomoc a podporu při zajištění sbírky ke Dni válečných veteránů 2025. 

Po bezpečném návratu z přednášky zpět do pražského komunitního centra mě čeká ještě poslední akce dne – a sice jít popřát válečné veteránce paní Zdeňce Lešenarové k jejím 99. narozeninám, které oslavila v Domově Vlčí mák v Ústřední vojenské nemocnici. Převlékl jsem se tedy již potřetí ten den, tentokrát do slavnostní uniformy a vyrazil si splnit tuto milou povinnost. Musím dodat, že si velice vážím všech setkání s druhoválečnými veterány. Nebýt této práce, tak bych se nikdy nesetkal například s panem plukovníkem Jiřím Kafkou, který byl za druhé světové války příslušníkem 311. československé bombardovací perutě RAF a jehož mám jako kontaktní pracovník ve své péči.

Na úplný závěr dne jdu zpátky do zeleného stejnokroje, abych usedl ke svému počítači na komunitním centru, doplnil nezbytnou dokumentaci a vyplnil doklad činnosti, který si musíme vést. A co by to bylo za pracovní den, kdybych ho nezakončil v pořadí již druhým šálkem lahodné kávy.