Běžný den kontaktního pracovníka: Soňa Svobodová
Běžný den kontaktního pracovníka Agentury pro podporu válečných veteránů není o jednotlivci. Není to jen o tom: přijet, vyfotit se a odjet. Je to práce celého týmu...o spolupráci, důvěře, sdílení zkušeností a hledání konkrétní pomoci pro ty, kteří ji potřebují.
Tento den, tedy 29. duben 2026 začal přípravou a koordinací, která ukázala, že bez společného úsilí by žádný „běžný den“ ani nemohl vzniknout.
Ještě nezapomenout tiskoviny a drobné dárečky!
Dopoledne jsme strávili jednáním se zástupci města Blanska v čele se starostou Ing. Jiřím Crhou. Společně jsme diskutovali o podpoře válečných veteránů, možnostech benefitů i konkrétní spolupráci do budoucna. Do jednání se zapojila tajemnice městského úřadu Mgr. et Mgr. Petra Skotáková. Jednání bylo otevřené a přineslo konkrétní podněty – například v oblasti podpory dopravy či zapojení veteránů do komunitních akcí přímo na půdě města Blanska. A co nás překvapilo? Druhý místostarosta Ing. Ivo Stejskal je válečným veteránem.
Následovala návštěva druhoválečné veteránky, paní Marie Henzlové. Krátce po poledni jsme paní Marii předali jsme jí nový průkaz válečného veterána a informovali ji o možnostech podpory, které může využívat. To nejdůležitější ale bylo setkání samotné – klidné, lidské, plné naslouchání. Společně se synem jsme řešili konkrétní kroky, které mohou pomoci zlepšit kvalitu jejího života a podpořit její každodenní pohodu. A co je potřeba? Nespěchat a najít si i čas na prohlídku zahrádky a pochvalu rezavého kocoura, který dělá paní Marii společnost při chvilkách na lavičce.
Další zastávkou byl válečný veterán pan mjr. v.v. Vlastimil Růžička, který je v současné době upoután na lůžko. Společně s ním i jeho manželkou jsme hledali možnosti, jak zajistit například pravidelnou rehabilitační péči přímo v domácím prostředí. Navštívili jsme ho také při příležitosti komorní oslavy jeho narozenin. Setkali jsme se zde také s kolegou Československé obce legionářské, a všichni jsme mu popřáli především zdraví. Velkou pozornost si zaslouží také paní Marina Růžičková, která o válečného veterána, svého muže, nepřetržitě pečuje. Také paní Marina si zaslouží respekt, úctu a podporu, protože péče o blízkého je náročná nejen fyzicky, ale i psychicky. A co jsme na návštěvě zjistili? Že nikdo neumí připravit tak skvěle lilek nebo předkrmy z řepy jako paní Marina, která nám představila recepty ze svého rodného Azerbajdžánu.
Po návratu z terénu nás čekala další, neméně důležitá část práce – administrativa. „Běžný den“ jsme tak zakončili nad dokumenty, žádostmi a další agendou, která umožňuje proměnit domluvenou pomoc ve skutečnost.
Co chci jako kontaktní pracovník říci na závěr?
Děkuji všem, kteří se na této práci podílejí – kolegům v terénu, partnerům, členům 6. skupiny i kolegům ze zázemí odboru, kteří zajišťují administrativu, tisk průkazů a vyřizování žádostí. Právě díky nim může pomoc skutečně fungovat.
Tak ahoj příště, Soňa.
