KDE KVETOU VLČÍ MÁKY: INSPIRACE Z NORSKA: Uznání veteránů jako celospolečenský závazek
Norský systém péče o válečné veterány
Problematiku péče o válečné veterány v Norsku představil během workshopu Ole A. Heintz, strategický poradce Oddělení péče o válečné veterány Ozbrojených sil Norska. Sám je veteránem s více než 25 lety služby v norských ozbrojených silách a vystudovaným antropologem. Již dvanáct let působí v norském Department of Veteran Affairs, tedy oddělení odpovědném za koordinaci péče o válečné veterány.
Sídlo úřadu se nachází v Oslu, zatímco Národní centrum pro válečné veterány působí ve městě Kongsvinger. Toto zařízení slouží nejen jako centrum podpory veteránů, ale také jako rekreační středisko, které každoročně poskytuje zázemí až 15 000 návštěvníkům. Veškeré pobyty i doprava jsou pro účastníky hrazeny státem.
Norský úřad pro péči o válečné veterány odpovídá za implementaci programů péče před nasazením, během něj i po návratu z operací. Součástí jeho působnosti je rovněž udělování ocenění, archivace dokumentace, vědecký výzkum, organizace jubilejních setkání a koordinace spolupráce s vládními i nevládními organizacemi. Prostřednictvím grantových programů každoročně rozděluje přibližně 3 miliony eur na podporu organizací zaměřených na veterány. Významnou součástí činnosti je také podpora výzkumu realizovaného především ve spolupráci s univerzitami.
Uznání veteránů jako celospolečenský závazek
Jedním z hlavních pilířů norského přístupu je uznání služby veteránů nejen ze strany armády, ale celé společnosti. Významným milníkem se stalo přijetí tzv. Bílé knihy o péči o válečné veterány v roce 2008. Dokument byl vytvořen ve spolupráci několika ministerstev, včetně ministerstva zdravotnictví a ministerstva práce, a zakotvil odpovědnost státu za podporu válečných veteránů.
V roce 2020 byla tato koncepce rozšířena o nový strategický rámec, který se zaměřuje na pět hlavních oblastí:
- komunikaci,
- uznání veteránů a jejich rodin,
- rozšířenou péči napříč všemi stupni zdravotní péče,
- výzkum, statistiku a archivaci,
- podporu přechodu do civilního života.
Nová koncepce klade důraz také na rodiny vojáků. Výzkumy totiž prokázaly, že stabilní a fungující rodinné zázemí hraje zásadní roli jak během zahraničního nasazení, tak po návratu vojáka domů.
autorka: Marta Jeřábková
V rámci podpory rodin organizuje norský úřad vícedenní setkání rodinných příslušníků vojáků vyslaných do operací. Účastníci získávají informace o možnostech podpory během nepřítomnosti vojáka i v období až dvanácti měsíců po jeho návratu. Součástí systému jsou také letní a zimní tábory pro děti válečných veteránů či společné oslavy Vánoc a Nového roku pro rodiny a osamělé veterány. Tyto aktivity probíhají právě v Centru pro válečné veterány v Kongsvingeru.
Norský model je založen na principu, že odpovědnost za péči o válečné veterány a jejich rodiny neleží pouze na ozbrojených silách, ale na celé společnosti. Oddělení péče o válečné veterány proto nevytváří vlastní paralelní systém služeb, ale využívá již existující síť veřejných institucí. Klíčovou roli zde hraje úzká spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy, úřady a odbornými organizacemi. Úřad poskytuje metodickou podporu, vzdělávání a výsledky výzkumu, které pomáhají lépe porozumět specifickým potřebám veteránské populace.
Vývoj definice válečného veterána
Zajímavostí norského systému je postupný vývoj definice válečného veterána. Do roku 2021 byl za veterána považován především příslušník ozbrojených sil vyslaný do zahraniční operace, včetně účastníků mise UNIFIL v Libanonu.
V roce 2021 však náčelník obrany Norska (Chief of Defence) deklaroval, že za veterána by měl být považován každý voják i civilní zaměstnanec, který sloužil ozbrojeným silám. Tím došlo k významnému rozšíření okruhu osob, na které se systém podpory vztahuje.
Současně se rozlišují různé formy služby, například:
- účast v zahraničních operacích,
- mise Organizace spojených národů,
- operace Evropské unie,
- operace NATO,
- mise Air Policing na Islandu,
- nasazení při přírodních katastrofách na území Norska, apod.
Definice válečného veterána není v Norsku zakotvena zákonem. Systém proto funguje na principu víceúrovňového modelu podpory, který zohledňuje charakter vykonané služby.
Norsko eviduje přibližně 60 100 válečných veteránů. Největší skupinu tvoří příslušníci ozbrojených sil, kteří se účastnili zahraničních operací po roce 1978, jejichž počet dosahuje přibližně 40 000 osob. Norské ozbrojené síly se dosud zapojily do více než 100 zahraničních operací ve 40 zemích světa.
Spolupráce s veteránskými organizacemi
Ole A. Heintz rovněž zdůraznil význam úzké spolupráce mezi státem a veteránskými organizacemi. Ty se aktivně podílejí na poskytování podpory veteránům a jejich rodinám, spolupracují s vládními institucemi a významně přispívají k prosazování legislativních změn ve prospěch veteránské komunity.
Norský systém péče o válečné veterány tak představuje komplexní model založený na meziresortní spolupráci, dlouhodobé strategii a aktivním zapojení celé společnosti do podpory těch, kteří sloužili své zemi.
autorka: Marta Jeřábková
