KDE KVETOU VLČÍ MÁKY: INSPIRACE ZE ŠVÉDSKA - JAK PEČOVAT O TY, KTEŘÍ SLOUŽILI
Představujeme vám inspirativní prezentaci z konference k péči o válečné veterány. Tentokrát se zaměříme na přístup Swedish Armed Forces a jejich systém podpory veteránů, který patří mezi nejpropracovanější v Evropě. Podle švédské legislativy je válečným veteránem každý voják, který byl nasazen v zahraniční misi, přičemž od roku 1948, aktuálně se jedná přibližně o 51 800 osob.
Prezentaci vedla Monika Larsson, vedoucí pracovnice oddělení péče o válečné veterány spadajícího pod ministerstvo obrany. Sama je dvojnásobnou veteránkou z misí v Afghánistánu a Čadu, což jejímu odbornému pohledu dodává cenný rozměr osobní zkušenosti.
Hlavním posláním tohoto oddělení je koncepční a odborná podpora systému péče o veterány. Mezi jeho klíčové úkoly patří vypracovávání plánů pro implementaci strategie péče o veterány, poskytování odborných znalostí ozbrojeným silám v oblasti podpory veteránů a jejich rodin, zajištění expertizy v oblasti psychického a duševního zdraví před, během i po nasazení a příprava a udělování vyznamenání ozbrojených sil. Důležitým principem je, že tento úřad neduplikuje služby, které již poskytují jiné státní instituce nebo sociální systém, ale zaměřuje se na nadstavbovou péči reflektující specifické potřeby veteránů.
Systém podpory je vystavěn hierarchicky s důrazem na dostupnost péče v celé zemi. Řídící roli plní centrální struktura v rámci Swedish Armed Forces označovaná jako Veteran Affairs Department. Na ni navazuje síť odborníků tvořená rehabilitačními specialisty, regionálními koordinátory a terapeuty, doplněná o pracovní lékařskou péči. Tento decentralizovaný model se ukázal jako velmi efektivní, protože umožňuje rychlou a dostupnou pomoc bez ohledu na region. Filozofie přístupu ke zraněním přitom nerozlišuje, zda k nim došlo doma nebo během zahraniční mise, a vždy vychází z individuálních potřeb konkrétního člověka.
Významnou roli hraje také spolupráce s neziskovými organizacemi, kterým jsou poskytovány granty na podporu veteránů. Tyto organizace se zaměřují na vzájemnou podporu mezi veterány, jejich sdružování, práci s rodinami a jejich začleňování do procesu adaptace, stejně jako na péči o zraněné veterány. Důraz na rodinné prostředí je přitom zásadní, protože dopady služby se vždy promítají i do života nejbližších.
Proces péče o veterány je ve Švédsku koncipován jako třífázový. Před nasazením jsou vojáci důkladně informováni o psychických, fyzických a sociálních nárocích mise, o reálných rizicích i praktických otázkách, jako je například pojištění. Během mise úřad analyzuje potenciální potřeby vojáků po návratu, komunikuje s jejich rodinami a připravuje je na návrat blízkého. Po návratu jsou vojáci zapojováni do rehabilitace, mají možnost otevřeně reflektovat své zkušenosti, jsou směrováni na odbornou pomoc a dostává se jim uznání, které má zásadní vliv na jejich psychický stav. Součástí systému je také pravidelný kontakt s veterány po dobu následujících pěti let, jehož cílem je včasné zachycení případných problémů.
Úřad se již více než deset let věnuje kontinuálnímu výzkumu, jehož cílem je sledovat stav veteránů a hledat nejefektivnější způsoby podpory. Zaměřuje se především na oblast psychického zdraví, sociálního zázemí a fyzického stavu. Výsledky ukazují, že ve srovnání s běžnou populací se veteráni častěji potýkají s posttraumatickou stresovou poruchou (248 klinicky potvrzených případů), vyšší mírou rozvodovosti a zvýšeným výskytem ALS.
Na závěr prezentace shrnula Monika Larsson filozofii švédského přístupu třemi slovy: „Hrdý, respektovaný a hodnotný.“ Tento přístup vystihuje základní princip, na kterém je celý systém péče o válečné veterány ve Švédsku postaven – důstojnost, uznání a dlouhodobá odpovědnost vůči těm, kteří sloužili.
