Svědectví hrdinů - 10. díl: Milan Knížátko

Partyzán s lesnickou duší, kterému šlo v 17 letech o život.

Čet. v. v. Milan Knížátko se narodil 12. května 1928 ve Vranově nad Dyjí. Dětství mu vzala válka – po záboru pohraničí byla jeho rodina vyhnána a přesunula se do Budkovic. Právě tady se na konci války, jako teprve sedmnáctiletý, zapojil do partyzánského odboje.

V únoru 1945 navázal kontakt s Partyzánskou družinou Josefa Hybeše, působící na Ivančicku a Moravskokrumlovsku. Plnil výzvědnou činnost – sledoval německé radarové stanice v Budkovicích a Němčicích, a získané informace předával do krytů v údolí řeky Jihlavy.
Spolu s ostatními prováděl sabotáže a přepady – demolovali autobus s dělníky do elektrárny v Oslavanech, zničili líh v Mohelně, bránili odvod obilí a koní, a přepadli německé kolony u Kramolína a Biskoupek. Zajali i několik německých vojáků a zničili vojenskou techniku. Po osvobození Ivančic 18. dubna 1945 se zapojil do střetů s prchajícími jednotkami Wehrmachtu. Při jedné z akcí byl v přestřelce zabit německý voják, což vedlo k brutální odvetě – okupanti vzali deset rukojmí z obce Budkovice. Mezi nimi byl i mladý Milan Knížátko. Na svobodu se dostal až 8. května 1945, po odchodu německých jednotek. Jeho služba neskončila. Pomáhal čistit okolní lesy od zbylých německých vojáků a zůstal s družinou až do jejího rozpuštění 17. června 1945.

Po válce vystudoval Vyšší lesnickou školu v Písku a celý život se věnoval lesnictví. Za svou odbojovou činnost získal zlatou medaili Jihomoravského kraje (2017) a pamětní list prezidenta republiky (2020).

Letos oslavil 97. narozeniny, a my jsme byli u toho. Čest jeho odvaze – a díky za vše, co vykonal.