Svědectví hrdinů - 11. díl: Františka Štěpánová

Dospívala v době války. I tak chodila do lesů k partyzánům.

Františka Štěpánová se narodila 23. května 1931 v Hošťálkové na Vsetínsku. V době, kdy jiní ještě chodili do školy, ona s rodiči a sourozenci riskovala život pomocí partyzánům. Rodina Štěpánových žila na samotě zvané „Maruška“ v kopcích Hostýnských vrchů. Už od listopadu 1944 pomáhali 1. československé partyzánské brigádě Jana Žižky – ubytovávali její členy, zásobovali je jídlem a starali se o jejich šaty. Mezi partyzány, kteří v jejich domě nacházeli útočiště, byli i známí sovětští velitelé jako kpt. P. F. Buďko či kpt. I. P. Stěpanov. Františka, tehdy jen třináctiletá, nosila upečený chléb přímo do lesních úkrytů a působila jako spojka mezi jednotlivými skupinami partyzánů, rozptýlenými po okolních vesnicích. Přestože žili v přídělovém systému a sami neměli nazbyt, dokázali pomáhat dál – a s vědomím, že při odhalení jim hrozí smrt. Rodina ve své činnosti vytrvala až do konce války. S nasazením, odvahou a vírou, že svoboda má cenu i tehdy, když ji nesmí nahlas vyslovit.

Po válce paní Štěpánová dokončila měšťanskou školu a brzy nastoupila do zaměstnání. Dnes žije ve Zlíně jako válečná veteránka, která nezapomíná – a připomíná, že i třináctileté děvče může být hrdinkou.