Svědectví hrdinů – 13. díl: Miroslava Lišková

Byla ještě dítě, když ukrývala sovětské zajatce a pomáhala partyzánům.
A přesto zůstala neviditelnou hrdinkou.

Miroslava Lišková, rozená Eisová, se narodila 13. června 1930 ve Slavíkově u Havlíčkova Brodu. Válečná veteránka, která zažila odboj doslova z první linie – a to už jako třináctiletá dívka. Do protinacistického odboje ji zapojil její otec, hajný Josef Eis, zakladatel odbojové skupiny napojené na Radu tří.

V roce 1943 našel pan Eis při obchůzce tři zběhlé sovětské zajatce. O několik dní později přivedl dva z nich domů – byli nemocní, vysílení. V hájovně v Křemenici se jich ujala celá rodina, včetně Miroslavy, její sestry Dany i matky Anny. Celý rok je v úkrytu ošetřovali, sháněli léky a jídlo. S nasazením života.

Na podzim 1944 se v kraji objevily partyzánské výsadky Mistr Jan Hus a Jan Kozina. Hajný Eis zřídil ve své hájovně základnu pro partyzány a jejich vysílačku – přímé spojení s Moskvou. Situace ale houstla. V prosinci začalo gestapo zatýkat. Dne 23. ledna 1945 odvlekli Eise, jeho nadřízeného Pradáče a večer i Miroslavinu matku Annu.

Miroslava zůstala se sestrami sama. A přesto pokračovala. Hájovna zůstala skrytá a stala se dál zázemím pro partyzány. Miroslava nosila zprávy, potraviny, prala prádlo a pomáhala v zázemí jednotky Jan Kozina až do osvobození.

Její otec Josef Eis zemřel v Terezíně, kde ho dozorci ubili. Matka Anna přežila.

Po válce se paní Miroslava přestěhovala do Chotěboře, kde pracovala jako poštovní úřednice a později vedoucí skladu. Za svou činnost získala několik vyznamenání, ale její největší odměnou zůstává svoboda, kterou pomáhala vybojovat.