Svědectví hrdinů - 18. díl: Ernestina Švorcová

Spojka v Malých Karpatech.
Válečná veteránka, která pomáhala partyzánům už jako dívka.

Ernestina Švorcová, rozená Pätoprstá, se narodila 25. února 1934 ve Viničném u Pezinoku na Slovensku. Když v roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, bylo jí pouhých 10 let. Přesto se zapojila do odboje. V oblasti Ružindolu tehdy působila 2. československá partyzánská brigáda J. V. Stalina pod vedením poručíka Jozefa Brunovského. A právě jim od listopadu 1944 začala Ernestina pomáhat – spolu se svým otcem Michalem.

Fungovala jako spojka mezi partyzány a účastníky domácího hnutí. Nenosila jen zprávy – ale i potraviny, léky, oděvy, falešné doklady. V době, kdy děti běžně řešily školu a hry, ona riskovala život.

Její otec byl nakonec kvůli zradě zatčen gestapem. Domů se už nikdy nevrátil a jeho další osud zůstal neznámý.

Po válce vystudovala večerní hospodářskou školu a pracovala u ČSAD. Později se s manželem přestěhovali do Hrušovan u Brna, kde působili v pobočce firmy Baťa. V roce 1986 se rodina přesunula do Bechyně. Tam Ernestina našla práci v keramické továrně JIKA, kde setrvala až do odchodu do důchodu.

Za svou činnost během druhé světové války obdržela osvědčení účastníka domácího odboje a status válečné veteránky.

Její příběh je tichým, ale hlubokým svědectvím o odvaze, která nezná věk.