Svědectví hrdinů - 37. díl: Věra Holubeva

Foto

Radiotelegrafistka čs. jednotek v SSSR, která prošla frontami i životem na Ukrajině.

Válečná veteránka por. v. v. Věra Holubeva se narodila 20. září 1926 v Umani na dnešní Ukrajině. Bylo jí vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození podle zákona č. 255/1946 Sb., v kategorii příslušník československé armády v zahraničí v období 29. ledna 1944 – 5. května 1945. Z titulu své účasti ve druhém odboji nabyla také postavení válečného veterána podle zákona č. 170/2002 Sb. (ev. č. 170002143).

Věra pocházela z české rodiny, jejíž kořeny sahaly na Třeboňsko. Na Ukrajině „uvízli“ během bolševické revoluce. V roce 1934 zemřeli její bratr a otec na tuberkulózu, matka se později podruhé provdala. V roce 1942 rodina bydlela v Koltubance, nedaleko Buzuluku, kde se formovala československá vojenská jednotka pod velením pplk. Ludvíka Svobody. Postupně se do jednotky zapojili rodiče, sestra a nakonec i Věra.

Dne 29. ledna 1944 byla prezentována v Jefremově u čs. vojenské jednotky v SSSR. Po základním výcviku absolvovala radiotelegrafický kurz. Dne 17. srpna 1944 byla přemístěna k 1. čs. spojovacímu praporu ve funkci radiotelegrafistky. Původně působila na frontě v obcích Bóbrka a Zboiska, poté v Krosně. Od října 1944 postupovala s ostatními radiotelegrafisty přes Dukelský průsmyk až do Liptovského Mikuláše, odkud jednotka pokračovala na Moravu a zastihl je konec války.

Dne 15. května 1945 byla povýšena do hodnosti desátníka, a dne 4. listopadu 1945 byla propuštěna do poměru mimo činnou službu. V prosinci 1945 odjela do Lvova, kde se kvůli nepříznivým okolnostem nemohla vrátit do Československa. Jako nezletilou si ji osvojila ruská rodina Goluběvých. Ve Lvově vystudovala filologii na univerzitě a pracovala jako korektorka a učitelka ruštiny. Na Ukrajině žila až do roku 1993, později získala státní občanství České republiky.

Za službu v československé zahraniční armádě obdržela Čs. vojenskou pamětní medaili se štítkem SSSR a sovětské vyznamenání „Za pobědu nad Germánii“. Dnes žije v Praze.

Foto

Pohyb, který spojuje. Do formy pohybem pokračuje i na podzim!

Do formy pohybem pokračuje i na podzim!Pohyb je jednou z nejlepších cest, jak udělat něco pro své tělo i mysl.

5. srpen – den, který připomíná bolestné ztráty českých vojáků

Některá data se do historie Armády České republiky zapisují navždy. 5. srpen patří mezi ně.Před 31 lety, během chorvatské operace Oluja (Bouře), zahynuli při dopadu minometného...

Pomoc, která vrací samostatnost: nový invalidní vozík pro Jarmilu Rubeyovou

Na konci minulého týdne jsme měli tu čest předat naší druhoválečné veteránce, paní Jarmile Rubeyové, nový invalidní vozík.Není to jen zdravotní pomůcka.