Příběh druhoválečného veterána pplk. v. v. Josefa Svobody

Válečný veterán a příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR, který se jako velmi mladý dobrovolník zapojil do bojů na východní frontě v závěru druhé světové války.

Josef Svoboda se narodil 9. března 1926 v obci Nižný Hrušov (okres Michalovce) na Slovensku. Bylo mu vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození podle zákona č. 255/1946 Sb. v kategorii osoba, která konala službu v československé armádě v zahraničí v období od 17. ledna 1945 do 5. května 1945. Na základě své účasti ve druhém odboji získal také postavení válečného veterána podle zákona č. 170/2002 Sb. (ev. č. 170009685).

Jeho otec odešel za prací do Uruguaye, když mu byly pouhé tři roky. Josef Svoboda tak vyrůstal s matkou a o pět let starším bratrem. Po příchodu fronty na východní Slovensko se jako dobrovolník přihlásil do 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu. Odveden byl dne 17. ledna 1945 v Humenném.

Po absolvování krátkého pěšího a minometného výcviku byl zařazen k 4. československé samostatné brigádě. S touto jednotkou se zúčastnil těžkých bojů u Liptovského Mikuláše, které trvaly několik týdnů a patřily k nejtvrdším střetům na území Slovenska v závěru války. V dubnu 1945 však onemocněl a byl odeslán do vojenské polní nemocnice. Po uzdravení byl přidělen k doplňovacímu velitelství, kde až do konce války vykonával strážní službu.

Po válce pokračoval ve službě a v roce 1947 se zúčastnil vojensko-bezpečnostní akce proti banderovcům na východním Slovensku.

Po odchodu do civilního života pracoval jako dělník v papírně v Hostinném a později na povrchových pracích v dolech v Žacléři.