Svědectví hrdinů - 9. díl: Josef Turek
Z donucení v německé uniformě, z vlastní vůle za Československo. Příběh posledního českého účastníka bitvy o Dunkerque.
Josef Turek se narodil 9. září 1926 v Doubravě u Karviné. Pocházel z hornické rodiny a vyučil se zámečníkem, ale jeho osud se v roce 1944 dramaticky změnil – jako osmnáctiletý byl donucen narukovat do německé armády a nasazen na západní frontu ve Francii. Jeho služba v německém pěším pluku netrvala dlouho. Už 15. září 1944 padl do amerického zajetí. V britském zajateckém táboře pak projevil zájem bojovat za svobodné Československo. O necelé dva měsíce později, 4. listopadu 1944, už stál v řadách československé zahraniční armády jako tankista. Zúčastnil se obléhání francouzského přístavu Dunkerque, kde se bojovalo až do konce války. Šlo o jednu z posledních velkých operací, v níž sehrála československá jednotka zásadní roli. Josef Turek byl jejím posledním žijícím přímým účastníkem.
Po válce se vrátil domů a nastoupil k Československým státním drahám. Politice se vyhýbal, ale přesto kvůli své minulosti a službě na Západě strávil většinu profesního života jako dělník. Za boj za svobodu byl vyznamenán Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem Francie. Dnes žije ve Středisku komplexní péče o veterány ve Vojenské nemocnici v Olomouci jako tichý svědek dramatických dějin, které formovaly Evropu i naši republiku.
Jeho příběh připomíná, že osudy vojáků druhé světové války byly často plné vynucených rozhodnutí, ale i odvážných voleb. A právě v těch chvílích se rodila skutečná odvaha.
Pana Turka jsme navštívili v minulém roce ve Vojenské nemocnici v Olomouci, více se dočtete zde: https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/unikatni-setkani-s-poslednim-ceskym-ucastnikem-bitvy-o-dunkerque-255572/
