Víkendové setkání válečných veteránů na Pálavě
V posledním srpnovém víkendu se uskutečnilo tradiční setkání válečných veteránů, vojáků, jejich rodin a jejich přátel na Pálavě. Akci pod záštitou Odboru pro válečné veterány a válečné hroby MO společně připravili Spolek Veterans – váleční veteráni ČR, z.s., Česká zbrojovka a.s., Knihovna Martina Marcina, z.s., vinařství Vajbar, lodní doprava a vodní záchranná služba Nové Mlýny a YachtClub Dyje.
Největší vzpomínka na akci patřila 30. výročí ukončení vojenské operace UNPROFOR. Při vyprávění ožily fotografie z té doby, vystavená vojenská ústroj a výbava připomněly prostředí, situace i konkrétní tváře. Společně vzpomínali samotní účastníci misí, jejich rodiny a přátelé.
Kromě příležitosti zavzpomínat byl pro všechny účastníky připraven zajímavý celodenní program aktivit.
Ráno začalo ve střeleckém areálu v Mikulově společným zahajovacím nástupem. Po nezbytném poučení a nafasování nábojů si každý vyzkoušel soustředění, přesnou mušku a střelci – váleční veteráni – si potvrdili fakt, že střelecká dovednost se nezapomíná a očekávaný adrenalin se samozřejmě dostavil. Nesoutěžilo se, střelby z krátkých i dlouhých ručních zbraní byly zážitkem ve vojenské disciplíně, která znamená vždy respekt, vzpomínku na nevyhnutelný dril a u většiny oživuje vzpomínku na aktivní vojenskou službu. Střelbu si vyzkoušeli kromě válečných veteránů děti, rodiče i dámy za pomoci zkušených střeleckých instruktorů – kontaktních pracovníků Agentury pro podporu válečných veteránů, kteří pečují o válečné veterány přímo v terénu.
Akce měla pokračování v přístavišti YachtClubu Dyje v Pavlově, kde měli účastníci akce zajištěný proviant – občerstvení. Ve vojenské mluvě se často používá pověstná věta: „Z každého zaměstnání si máte něco odnést“ a znamená to vždycky si něco zapamatovat a něco se naučit“. To bylo cílem dvou navazujících prezentací. Ta první od válečné veteránky, psycholožky a ředitelky Agentury pro podporu válečných veteránů, podplukovnice Markéty Kaštánkové měla téma „PTSP (posttraumatická stresová porucha) – zranění, které není vidět". Cílem bylo připomenutí faktu, že zážitky a vzpomínky z misí mohou být i ty smutné, těžké, opakující se a že je odvážné nejen plnit operační úkol, ale že je stejně možná více odvážné mluvit o těchto obavách a vzpomínkách a k tomu je potřeba obrovské odvahy udělat zásadní krok – říct „to“ někomu dalšímu a požádat o pomoc. Společná diskuse pokračovala za aktivní účasti válečných veteránů i jejich rodinných příslušníků. Opět se potvrdil společný duch těchto setkání – nezištná podpora a pomoc každému, kdo o ni požádá.
Společné vzpomínání pokračovalo fotodokumentací a autentickým vyprávěním válečného veterána Jaromíra Úlehly o jeho Cestě veterána z města, aneb po stopách 43. vmpr v misi SFOR 2000. Místa, základny, stavby a především neopakovatelné vzpomínky. Díky současným fotkám se posluchači dostali do míst, kde byli nasazeni v misi a mohli porovnat současnost a oživit vzpomínky. Reagovali na místa, která poznali a diskutovali o tehdejších podmínkách, místních lidech a svých zážitcích a silných příbězích z misí na stejném území. Pozorným posluchačem byl Jaromírův tatínek, který nevynechal ani předcházející příležitost zastřílet si společně se synem.
Program pokračoval společnou plavbou po nádrži Nové Mlýny. I při nepřízni počasí byla plavba dalším společným místem ke vzpomínání, k udržování historek starých zbrojnošů a příjemným společným zážitkem. Celý den měli účastníci akce zdravotnický dozor od příslušníků Vodní záchranné služby Nové Mlýny.
Večer pokračoval zábavou. Výtečnou atmosféru podpořila hudební skupina Smile Brothers a vyprávění tak pokračovala do hluboké noci, bylo stále na co a na koho vzpomínat, sdílet anebo jenom vyprávění poslouchat.
Večer přinesl ještě jeden zásadní nápad pro dobrou věc. Váleční veteráni – účastníci akce mezi sebou vydražili tričko vystupující skupiny Smile Brothers a finanční příspěvek věnovali na Vojenský fond solidarity. Sami a spontánně, protože podpora válečných veteránů má smysl. Setkání na Pálavě bylo tradiční a konalo se již po čtvrté.
Vzpomínky posilují sounáležitost, posilují úctu a respekt, dávají smysl těžkým zážitkům, pomáhají nebýt sám se svou bolestí. Vzpomínky jsou mostem mezi minulostí, přítomností a budoucností – utvářejí naši identitu i vztahy.
Proto u nedělního dopoledního loučení zazněla slova uznání, poděkování a těšení se na další setkání v příštím roce.
